Jdi na obsah Jdi na menu
 



AGRESE - nemilosrdnost

Jsi-li překvapen nesejde na tom co umíš - bitva už je prohraná. Optimální nejlepší obranou je vyhnout se boji, ale musíš-li bojovat, bojuj! Snaž se kultivovat svou agresivní reakci. Tvou reakcí na útok nesmí být strach, ale namíchnutí a nasrání. Ten kdo tě napadl na to nemá právo a tak si omluven, neschvaluješ-li jeho počínání. Tady může tvůj život záviset na schopnosti odblokovat myšlenky na to, že můžeš být poražen a musíš se koncentrovat výhradně na porážku nepřítele. Tomu napomáhá namíchnutí. Namíchnutí je jako strach, připravuje tělo na bezprostřední akci. Emoce je výbušnina "spouštějící" tvou sílu bojovat. V sebeobraně musí být všechna energie vedena k okamžitému sražení agresora. Namíchnutí ti vlije do krve adrenalin, nezbytný pro povzbuzení této vitální energie. Nechal-li si namíchnutí převzít vládu, trochu ho "udus", aby se nepřeměnilo na vztek, zuřivost. Vztek tě oslepí stejně jako strach který tě paralyzuje. Proti silnějšímu i zkušenějšímu lze vyhrát rozzuříš-li ho, a on divoce a bezhlavě útočí.

Sebeovládání je jednou z věcí, kterou útočník velice pravděpodobně nemá. Použij svého sebeovládání k jeho zdolávání. Víš-li, že si můžeš udržet chladnou hlavu, že si ji musíš udržet, velice pravděpodobně si chladnou hlavu zachováš. Máš-li tu smůlu , že tě napadl(i), buď rozhorlený , namíchnutý, agresivní. Agresivita s sebou přináší neocenitelnou morální pomoc, ať v útoku či obraně. Sám fakt že útočník ji u své oběti nepředpokládá, ho může "zlomit". Zaútočit na něj 4x tak rázně jako on na tebe, prohraje aniž bude vědět jak ! Úplně ho vyvede z míry nečekaný úder na hrdlo apod. Překvapení, a to pořádné pro něj bude to že jsi nemilosrdný. -Po léta nás učili : "Je důležité, zda jsi hrál fér, nesejde na tom zda jsi vyhrál nebo prohrál !" Této filosofie se musíš bezpodmínečně zbavit !!! Je zrádná. Vyraz a prašť ho, rozplácni mu nos po tváři, udeř ho do hrdla. Bez ohledu na efekt prvního úderu musíš posilovat svou výhodu. Neuděláš-li to, útočník možná vstane ze země a zabije tě. V pouličním boji jen blázen končí u prvního úderu a nepřidá řadu dalších !!!!!!!!


INSTINKT

 

Instinkt - vnitřní cítění. Naši předkové ho měli podstatně lépe vyvinutý než my, u nás následkem lepších životních podmínek krní. Většinou jsme od nebezpečí izolováni. Abys oživil tento instinkt musíš prodělat mentální změnu. Zaprvé musíš přijmout fakt že naše životní prostředí není o nic míň nepřátelské než před staletími, všude je plno lupičů, násilníků a hrdlořezů. Navíc přežití stále zůstává věcí osobní zodpovědnosti. Policie má za úkol prosazovat zákon, ne předcházet zločinům. Musíš se "naladit" na svět kolem sebe. Být si stále vědom toho, co se kolem tebe děje, vnímat pachy, zvuky a události. Musíš v sobě vybudovat schopnost reagovat bez myšlení (uvažování). Tvá sebeobranná technika musí být natolik zabudována v tvém podvědomí, že její součást není kognitivní proces. Nakonec se tvé smysly vyostří. Začneš vnímat věci, které nejsou obyčejné. Musíš podvědomě zaregistrovat např., že je vypnuté světlo v předním vchodu, lampa pod čekárnou je vypnutá a mít tušení že něco není v nepořádku. A čekat vždy, že to může něco znamenat. Ne jen náhodně prasklou žárovku. Zbystřit, pokud jde někdo za tebou, vystoupí na stejné zastávce, večer tě zastaví, aby se na něco zeptal. V ten den, kdy začneš mít takovéto tušení (cítění), začneš spoléhat na svůj instinkt. V ten den se šance na tvé přežití začnou vylepšovat. Opět opakuji. Nejde o to se bát každého. Ale naučit se kromě rodiny a opravdu svých blízkých moc lidem nevěřit. Mluvím o lidech, které se pohybují večer kolem vás, můžou být všelijaký. A věřte, že v dnešní době je opravdu lepší se na nikoho nespoléhat. A radši se večer s nikým nebavit, nezastavovat se a na různé otázky, pokřiky vůbec nereagovat.


STRACH

Nejhoršími okamžiky nejsou chvíle vlastního boje, ale chvíle napětí těsně před ním. Jakmile je vylekaný, poděšený člověk s to pustit se do akce - udělat něco efektivního proti soupeři, jeho zděšení, úlek, jsou zapomenuty, protože je příliš zaměstnán vlastním bojem. Strach demoralizuje, zneschopňuje, ale ve skutečnosti je i pomocníkem vylekaného napadeného. Neboť strach je přípravou těla k akci. Srdce bije rychleji, rychleji žene krev do mozku, rukou a nohou, kde je zapotřebí kyslíku. Krevní tlak stoupá, adrenalin se šíří do krevního oběhu. V krvi se uvolňuje cukr aby působil jako palivo lidského motoru. Jemné chemické změny v těle automaticky vyvolané silnou emocí, chrání bojovníka víc než by si myslel. Jeho krev se snadněji sráží, současně pozbývá pocitu únavy když je vyloženě sedřený. Někdy je obtížné aby bojovník v tensi odstartoval akci, aby začal prvotní pohyb, který vyeliminuje jeho strach.

Zde následuje trénink mentální disciplíny. Ovládání dechu je klíčem ke kázni. Existuje mnoho variant ovládání dechu, ale nás zajímá jen jedna forma, "rytmické dýchání". To udrží tvou mysl svěží a myslící na jiné věci než je strach. Zvětšuje tvou spotřebu kyslíku a stimuluje tvou uvědomovací schopnost.

Strach - podvědomá projekce.Tvůj nepřítel ať si nikdy nevšimne že jsi pln obav, strachu či postrádáš sebedůvěru. Musíš být schopen skrýt svou nervozitu a vyzařovat sebedůvěru. Neprozrazuj nejistotu váháním či rozhlížením se kolem. Vyhni se symbolům řeči těla jako např. "ždímání" vlastních rukou, kousání se do rtů, nošení brýlí proti slunci abys skrýval oči, zapalování si cigarety, otírání zpocených dlaní o nohavice kalhot, nepolykej, nedovol aby tvůj hlas přešel ve falset. Díváš-li se mu do očí, byť si jist a kontroluj počet mrknutí. Trénovanému muži je množství tvých mrknutí jasnou indikací hladiny či úrovně tvých obav a strachu. Lidé kteří jsou si jisti sami sebou a mají čisté svědomí nemrknou více jak 20-30x za minutu. Nervózní či vystrašený jedinec mrkne za minutu třeba až 100x. Vyznačuj sebedůvěru. Tu nejlépe vyzařuje tvá chůze. Kráčej s "jistotou", vztyčené a s rameny dozadu. Tělo měj relaxované a ostražité.

Oponentovi sleduj vždy jeho oči, ne abys se mu podíval do očí a pak sklopil oči k zemi - tak dáváš najevo svou slabost! Chceš-li vypadat nepřátelsky, podívej se mu do očí a pak rychle pryč. Toužíš-li ho neverbálně vyzvat, hleď upřeně do jeho očí a neuhýbej jimi. Počínej si jako bys byl ve vlastním teritoriu a máš právo tady být. Většina ksindlů, přepadačů a pouličních rváčů jsou "dravci v džungli". Hledají snadnou kořist, slabou a nejistou. Soupeře můžeš zbavit odvahy vyšleš-li mu řečí těla signály o své síle a sebedůvěře.

Zvládnutí strachu

Na každý negativní pocit reagujte pozitivním myšlením. I když je to velice těžké vždy si říkejte, že situaci zvládnete a máte to pod kontrolou. Opravdu to pomáhá. Chovejte se a vypadejte jako pouliční rváč, který se ničeho a nikoho nebojí. Podle psychologické studie nejvíce člověka ovlivňuje jeho vlastní projev. Ten vám pomůže se lépe ovládnout. Nezapomeňte na správné dýchání. To vám pomůže udržet chladnou hlavu.

Ovládnutí přítomnosti strachu

- Jedním z největších mýtů propagovaných řadou učitelů bojových umění (ozbrojených i bez zbraní) je, že mistrovské zvládnutí dovedností a umění vede k odpoutání se od strachu. To ale ani nejde a ani by jít nemělo!

- Pouze mrtvý, pomatený nebo zcela hloupý a infantilní je beze strachu. Strach je přirozenou, zdravou, pozitivní a značně užitečným fenoménem, pokud víte, co znamená a učíte se ho ovládnout.

- Strach je přírodní, přirozenou cestou, jak vám naznačit, co váš organismus říká : „Vstávej! Máme potíže! Připrav se!“ Jde to rychle. Musí to jít rychle, protože obranný mechanismus ( který strach vyvolává) by byl neužitečný, kdyby kopl do soukolí 15 minut po přijetí podnětu. Strach vás nutí vyrovnat se s nebezpečím právě teď, kdy se to musí řešit, protože „později“ by už bylo příliš pozdě.

- Vlohy pro strach jsou „dané“. V závislosti na různých podnětech, které se identifikujeme jako napadení v nás v vyvolají zabudované reakce na strach. Co děláme po reakci je záležitostí výběru. Jakmile cítíme strach, můžeme bojovat nebo utéci. Tj. můžeme se, se zdrojem strachu vyrovnat nebo před ním utéci.

- Jak už jsem říkal typické pro strach je, že jde o předběžnou reakci (emoci). My necítíme strach z toho, co právě teď probíhá, my cítíme strach z toho, co by se předběžně mohlo stát. Proto, když je tu možnost násilného útoku, má strach čas se vytvořit. Během této tvořící se periody můžeme ovšem začít směrovat tuto energii strachu patřičným způsobem tak, aby nám posloužila, nebo z ní můžeme mít obavy („strach ze strachu“) a následuje eskalace až do stupně dobře známého jako panika.

- Usměrnit energii strachu tak, aby nám posloužila, neznamená pouze, že bychom měli bojovat. Často znamená, že ji využijeme k úniku. Přesně racionální osoba preferuje předejít násilí kdykoliv, kdy jen to je trochu možné. S neoficiální odpovědností zaplést se do střetnutí (např. jako policista apod.), tu není žádná rozumná příčina. Co je důležité, je ocenit fakt, že strach, pocit strachu je dobrý a umožňuje schopnost úniku či boje s plným fyzickým / emočním nasazením, a cvičit se tak, aby každý mohl volit správné rozhodnutí, jakým klíčem rozlišovat kteroukoliv danou krizi.

- Moje osobní filosofie je, že každý by měl volit boj pouze je-li v nebezpečí a vyvarování se konfliktu je nemožné, nebo když jeden musí bránit jiného, kdo je závislý na jeho ochraně. Jakmile jedinec vítá přítomnost strachu a užije ho, nebude mít problém učinit to nejlepší rozhodnutí z dané volby.

Mezi opravdové přínosy z pocitů strachu patří:
    • Neuvěřitelné zvýšení schopnosti těla vyvinout syrovou sílu svalů.
    • Značné zvýšení pozornosti.
    • Překonávání bolesti a drastické zvýšení fyzické odolnosti a pružnosti ke zranění.
    • Značná schopnost koncentrace a zvýšení pozornosti.
    • Zvýšení kapacity výkonu ( tj. rychlejší běh, rychlejší výskok, tvrdší úder, rychleji se zvedáme apod.}. To všechno jsou dobré věci v případě nutnosti a kdokoliv, kdo chápe, že jsou dány přítomností strachu, necítí nic, ale přijme s vděčností pocit strachu!
    • Jeden boxer poznamenal, že když vešel do ringu a necítil žádné obavy, věděl, že bude mít potíže.
    • Panika, nikoli strach, je nepřítelem. A panice se dá úspěšně automaticky vyhnout, je-li strach pociťován, uznáván a užíván!
     

    „I potkan zahnaný do kouta dokáže zakousnout kočku”

     

    Nyní bych rád uzavřel jednu kapitolu kde jsme probrali souhrnně o útočníkovi samotném, vaší vlastní mysli, osobní sebeobraně týkající se nástrah na ulici a všeho kolem na co si musíte dát pozor a dále pak o reálným boji a vše s tím spojené. V neposlední řadě o agresi, instinktu a vlastním strachu. Rád bych zde vysvětlil můj záměr a rozdělení právě do dvou kapitol. Dlouho jsem přemýšlel, jak veškerá témata pospojovat, aby se vám co nejlépe uložili v hlavě. Tedy v dlouhodobé paměti. A věděl že pokud k sobě nedám navazující témata budou se vám hůře pospojovávat určité návaznosti a logičnosti. Jako k sobě patří např. Útočník – obrana – boj. Když si tedy napíšeme souhrnně o čem jsme si zatím přečetli vypadalo by to asi takto:

    Útočník – stav mysli – osobní sebeobrana – samotný boj – A. I. S.

    Doufám, že každý vidí určitou návaznost na sebe. Myslím, že toto je takový základ vaší sebeobrany na který se bude dále nabalovat ostatní. Můžeme si to také přestavit jako kořeny nějakého stromu. Základ bez čeho by nemohl strom žít a dál růst. Uvidíte, že vše spolu souvisí a vzájemně se propojuje. A co víte už teď bude moct využít při čtení dalších článků a naopak. Představujte si jak by jste se bránili v autě, někde v metru, jak by jste poznali násilníka, jak by jste hovořili s možným násilníkem apod. Zkoušejte si váš vlastní imaginární boj se všemi možnými variantami. Rozvíjejte neustále vaši sebeobranu o další větvičky na stromě. A čím víc bude takový strom rozvětvený tím bude vaše sebeobrana účelnější a ve všech směrech dokonalejší