Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pohyb po nástupištích a zastávkách

Jsem bych rád napsal jen málo. Vím že spoustě lidem se bude zdát, že píšu zbytečnosti, ale myslím že i to se hodí částečně do osobní sebeobrany.Dnes a denně vidím jak spousta lidí, aniž si to uvědomuje, denně riskuje svoje životy. A jak že je riskuje? Jsou to v podstatě maličkosti. Např. stáním v metru blízko kolejí. Smějete se? Myslíte, že by jste byl první kdo takhle už přišel o život? Je jasné, že když budu stát sám v metru můžu si stoupnout k čáře (i když já stojím i tak dál). Ale, když ráno v metru stovky lidí jede do práce a nervózně postává... Někdo se cpe dopředu někdo dozadu a pokud stojíte opravdu blízko stačí tak málo. Stačí aby někdo klopýtl, strčí do vás když poběží na schůzku, půjde podnapilý z oslavy a opře se o vás. Nevím jak by drobná slečna ustála, kdyby se o ní opřel 90kg člověk… To samé platí na zastávkách tramvají. Z jedné strany tramvaj a z druhý silnice. O vlacích ani nemluvím.Stůjte radši ,,pevně,, na místě dál od dráhy, než přijede daný prostředek do zastávky a zastaví. Vždyť stačí pouze aby vás někdo přehlídl, když ho budete zrovna míjet, lekne se vás a strčí do kolejí. A pak už je jedno jestli je to metro, tramvaj, vlak nebo auto… pokaždé to skončí stejně… Pokud se tedy už musíte přemisťovat na zastávkách v době přijíždějícího vlaku, tramvaje atd. Choďte kolem lidí vnější stranou než jsou koleje.

Přecházení přes koleje, silnice a přechod

 

Když přecházíte silnici, koleje nečtěte si, netelefonujte, nepovídejte si. Soustřeďte se na přecházení. Berte silnici, koleje jako svého nepřítele, který neváhá vám ublížit a o to víc musíte být pozorní. Vím je to nadsazené, ale proč denně umírají lidé na silnicích, kolejí…. Chcete odpověď? Z 99% se špatně rozhlédli nebo nedávali pozor. Mě osobně automobil usmrtil kamarádku ze školy. Rozhlédla se a v dálce viděla auto a tak v klidu vešla přes silnici. Bohužel to auto (řidič) jelo 2x rychleji než mělo. Bylo ji 16let. Koukejte na dotyčné auto, vlak, tramvaj jak se k vám přibližuje když přecházíte. Tím můžete zareagovat pokud pojede daleko rychleji než by ve městě nebo vesnici měl. Kdyby tohle udělala i má spolužačka ještě teď by nejspíše žila. Toto platí i pro všechny rodiče. Vysvětlete svým dětem jak jsou silnice a koleje nebezpečné. Jako další věc, si prosím, dejte velký pozor pokud přecházíte na přechodu. Tím, že jako chodci máme přednost se spousta lidí chová jako kdyby mohli vcházet do silnice, kdy se jim zachce. Nezapomeňte, že auto je bohužel daleko větší a silnější než vy. Pokud skočíte na přechod a řidič auto neubrzdí máte souboj předem prohraný…. auto vás převálcuje a v dobrým případě skončíte pouze v nemocnici. Myslete na to že řidič může usnout, něco hledat nebo vás prostě jen přehlídne. Počkejte radši než řidič zastaví. Pokud se tak stane nezapomeňte, že některé silnice mají v jednom směru dva pruhy. V druhým pruhu musíte počítat, že váš řidič přes stojící auto neuvidí a přechod projede. Zastavte a rozhlídněte se proto radši dvakrát, na každém pruhu zvlášť. To samé platí v protisměru.Poslední věc, kterou bych rád zmínil. Lidé často nevědí, že na přechodu má podle zákona přednost houkající či blikající sanitka, hasiči či policie a dále tramvaj. Zákon mluví jasně. Pokud tedy uslyšíte nebo uvidíte houkající auto. Radši zastavte a nic nepřecházejte. Vždyť kdo ví kudy zrovna pojedou. Jednou je to přechod, jindy koleje pro tramvaje a aby se v tom člověk pak vyznal…

Jak tedy nejlépe přecházet přes přechod?
    1. Navázejte oční kontakt s řidičem.
    2. Dejte řidiči najevo že budete přecházet (naznačením, že chcete vkročit do vozovky).
    3. Počkejte až řidič zpomalí či zastaví.
    4. Pak teprve vejděte do vozovky.
    5. Nezapomeňte, že silnice mívají dva pruhy.
    Tyto body si prosím dobře zapamatujte!!!
      • Pokud je auto rozjeté či blízko přechodu a nemohlo by bezpečně zabrzdit. Ze zákona nesmíte na přechod vstoupit. Na druhou stranu si tím možná i zachráníte život.
      • Pamatujte, že pokud jsou silnice mokré či namrzlé – auto má daleko větší brzdnou dráhu.
      • Nákladní auto má brzdnou dráhu daleko větší než osobní. Rozhoduje zde váha vozidla. Čím těžší je auto, tím delší je brzdná dráha.
      • Nikdy neposlouchejte nahlas walkmena když jdete přes vozovku či koleje. Zeslabte si ho vždy, tak aby jste slyšeli dění kolem vás (troubící či houkající auto apod.).
      • Přechod se semaforem se nebere jako obyčejný přechod. Máte přednost pouze na zeleného panáčka. V ostatních případech je vstup na přechod zakázaný.


      Jízda v dopravních prostředcích

      Jízda hromadnou dopravou skýtá spoustu nástrah a nebezpečí. V první řadě se pokuste vyhnout opuštěným zastávkám. Pokud vám jede spojení až za nějakou dobu počkejte raději někde mezi lidmi pokud to půjde. Pokud už však budete muset čekat na opuštěné zastávce. Stůjte na takovém místě odkud budete mít dobrý rozhled a zároveň si budete hlídat záda (nějakou zdí). Pokuste se nikdy nespat, hlavně večer v opuštěných prostředcích. Sedejte si raději k řidiči. Pokud pojedete s podnapilou osobou, pokuste se ji nevšímat a ani se na ni nedívat. Opilý člověk velice rád konverzuje s cizími osobami a pokud se na něj budete dívat – naštvete ho nebo si k vám přisedne. Pokud by vás nějak obtěžoval, požádejte ho jestli by si nemohl odsednout, nevšímat si vás. Jestli-že ani toto nepomůže raději vystupte (ne ale na opuštěné zastávce). Pokud je už večer raději běžte za řidičem a požádejte ho aby pána vyprovodil z autobusu. (Podle zákona se nesmí jezdit v hromadné dopravě opilý.) Pokud jedete sami neukazujte na veřejnosti cenné věci. (elektroniku apod.). Hlavně ženy pokud jedou večer samy domu schovejte si raději veškeré náramky, řetízky a hodinky pod svetr. Je to veliké lákadlo pro lupiče.

      Pokud by jste se někdy stala součástí dopravní nehody v hromadném dopravním prostředku. Je tu pár rad. Vykolejení tramvaje a metra bude nejspíše znamenat intenzivní brždění, velké otřesy vagónů a následné někdy i převrácení prostředku. V tuto chvíli musíte počítat s tím, že vás to nejspíše vymrští dopředu či do stran. Základ je si chránit hlavu a pevně se chytit. Určitě všichni znáte polohu v letadle při nouzovém přistání. Kdo ne tak znamená to ohnout hlavu ke svým nohám (stehnům) a zároveň se pořádně držet. Pokud to stihnete přehoďte přes hlavu svou bundu. Částečně vám to ochrání hlavu před letícími předměty a střepy. Pokud náraz přežijete bez větších zranění. Pokuste se pomoci ostatním cestujícím, kteří neměli takové štěstí jako vy. Pokuste se najít nějaký východ jak by jste dostali ostatní cestující ven. Dejte přitom však pozor na ostré hrany a střepy při vylézání a pohybu v soupravě. Ty těžce zraněné raději nechte na místě a kontrolujte jejich dech (tak že jednu ruku dáte na hrudník a druhou před ústa) do příjezdu záchranky. Můžou mít poškozenou páteř a pohyb s nimi by mohl vše ještě zhoršit. Pokud by však došlo k zástavě musíte ihned začít s resuscitací. A to poměrem 30 stlačení a 2 vdechy. (rytmus asi tak 2 stlačení do sekundy. Aby byl celkový poměr asi 100 stlačení do minuty.) O první pomoci ale až níže. Pokud se taková havárie stane v metru, lepší bude počkat na pomoc. Kolej může být totiž stále pod proudem.

      Cesta letadlem a riziko trombózy

      Jakmile nasednete do letadla prohlídněte si dobře letadlo a zjistěte si kde jsou únikové východy. Nikdy nevíte kdy budete potřebovat rychle opustit letadlo. Při havárii letadla se toho moc udělat nedá. A takové havárie končívají tragicky. Není to však jediné riziko co hrozí cestujícím. Určitě už všichni slyšeli o trombóze a krevní sraženině. Ta může vzniknout při delším nehýbání končetin. Ohroženi jsou v podstatě všichni. Samozřejmě, že více lidé s nějakým onemocněním, vysokým tlakem, po operaci, infarktu apod. Všichni, kteří trpí krevními nemocemi jako výší srážlivostí nebo naopak by měli navštívit svého doktora před letem. A jak tedy předejít trombóze? Více pijte vodu. Kofein a alkohol dehydratuje a tím zvyšuje riziko. Mějte na sobě pohodlný oděv a boty. Neseďte dlouho v poloze nohu přes nohu. Neberte si prášky na spaní ať neprospíte celý let. Každou hodinu se projděte po uličce a třeba na záchod. Tím prokrvíte nohy. Dobré je taky každou půl hodinu protáčet kotníky na všechny strany a zároveň svaly uvolňujte a zase povolujte. Nohy můžete také nadzvedávat. To vše vám pomůže předejít trombóze. Doporučuje se také vzít aspirin hodinu před letem nebo speciální punčochy s masážními účinky. Co se týká konfliktů v letadle s cestujícími neřešte je nikdy sami. Pokud se s pánem nedá domluvit, oznamte to posádce. Ta je na takové situace vyškolená. V případě turbulence se raději připoutejte pokud nebudete automaticky vyzváni od posádky.

      Buďte vždy vidět

      Opět tak triviální téma a stejně díky této chybě a nedbalosti umírá denně tisíce lidí po celém světě. Velice se mi ,,líbila,, reklama, která teďka nedávno vyšla v televizi jak kluci jedou s oslavy a srazí holku, která nebyla vůbec osvětlená. Na jednu stranu depresivní reklama a na druhou doufám jen, že spoustu lidí si uvědomí její reálnost.

      Jako vlastník řidičského průkazu musím říct, že velice často potkávám úplně neosvětlené lidi jdoucí po silnici. Z pohledu řidiče a určitě nemluvím jen za sebe je velice těžké kolikrát takového člověka ( někdy i skupinku) včas zaregistrovat a kolikrát pokud je to zrovna v zatáčce a osvětluje vás ještě kolemjedoucí auto je to opravdu o ,,fous,,. To samé platí o cyklisty, kteří sice mají vzadu za kolem blikající odrazku, ale vepředu už jako by se jich to netýkalo. Uvědomte si, ale že 90% možná i víc řidičů jezdí mezi vesnicemi a neosvětlených místech spíše po prostředku z důvodu právě chodců, špatných krajnic apod. Pak už stačí aby silnice byla o něco užší, potkali jste se v prudší zatáčce a neštěstí je na světe. Jak to dopadne tu snad psát ani nemusím. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že jednou jsem měl opravdu na mále když proti mně jelo v dálce auto ( tedy mě částečně oslňovalo) a z ničeho nic se proti mně vyřítil neosvětlený cyklista. Tam opravdu šlo o centimetry a být trochu zamyšlený nad něčím nevím jak by to dopadlo…

      • Cyklisti prosím buďte osvětlení jak vzadu, tak i vepředu. Jde přeci o vaši bezpečnost a spoléhat se na projíždějící řidiče… nevím no…
      • Pro chodce je samozřejmě také povinností být dobře osvětlen. Pokud budete předem vědět, že se budete večer vracet domu po silnici. Vezměte si s sebou malou baterku, kterou si budete jednak svítit na cestu a jednak dáte řidičům znamení, aby se vám vyhnuli. Pokud nemáte baterku, použijte mobil či noste sebou alespoň odrazku.
      • Zvláště rodiče by neměli podcenit osvětlení svých dětí. Dnes už se vyrábějí školní tašky, boty či čepice s odrazky.

      Neznámé zavazadlo

      Pokud se vám stane, že v metru či jiném dopravním prostředku narazíte na volně položené zavazadlo. Ihned na něj upozorněte spolucestující. A oznamte to buď řidiči nebo pracovníkům MHD, např. u informací apod. Nebo můžete rovnou zavolat tel. číslo 112, 158, 156. Na zavazadlo v žádném případě nešahejte a nijak s ním nemanipulujte.


      Kapsáři

        • Každou 3 minutu je ukraden v ČR jeden mobil. Loni tak zmizelo 25 842 telefonů.

        Denně kolem nich chodíme, žijeme vedle nich a denně nás okrádají o naše osobní věci. Jsou nenápadní a svoje řemeslo ovládají více než dobře. A jak tomu můžeme zabránit?

        Musíme si dát pozor na svoje osobní věci. Musíme být tedy velice opatrní a držet se na pozoru kdykoliv jsem ve větší skupině lidí. Tedy na koncertě, sportovním zápase, supermarketu nebo prostě v metru či tramvaji…

        Když to tak vezmeme, kapsáři se dnes ničím jiným neživí než kradením našich věcí. A proto jsou velice rafinovaní. Je hrozně těžké napsat na co všechno si dát pozor, protože situací a míst je hrozná spousta. Řekneme si tedy alespoň ty nejdůležitější. Nikdy nenosíme mobily, peněženky a drahé věci v postraních kapsách v batohu atd. Nejlépe v kabelce kterou máme před sebou a máme zároveň ruku přes zip. Další skvělé místo je přední kapsa u kalhot. Vždy nosíme tašky, kabelky pevně v ruce, aby nám je nemohl vytrhnout zloděj z ruky. Kabelku je nejlépe nosit přes rameno.

        1. Veškeré tašky, batohy, kabelky musíte mít vždy na očích. Nejlépe před sebou. Je velice snadné vzít vaše věci nepozorovaně z batohu pokud ho máte na zádech. např. v metru, při čekání na metro nebo přestupu na jinou stanici…
        2. Vzít batoh který máte položený vedle sebe na zemi (dítě vám ho vezme raz dva aniž si toho všimnete).
        3. Tašku položenou jen tak volně na klíně. Stačí vzít a utéct.
        4. Kabelku nikdy nedávejte do nákupního vozíku. Na 99% o ni přijdete pokud si vás vyhlídnou jako kořist.
        5. Kabelku nikdy nedávejte na sedadlo spolujezdce v autě při dávání nákupu do kufru. Při jízdě a čekání na červené apod. buďte pozorní jestli někdo nejde k vašemu autu. Slečny by se měly radši kdykoliv někde zastavují zamykat.
        6. Většina kluků nosí svoje peněženky v zadní kapse (já taktéž), ale pokud jdu do jakékoliv skrumáže lidí (tedy v tramvaji, metru, na koncert, sport. zápas) ihned si ji dám do přední kapsy. Není nic lehčího do vás omylem strčit, navázat rozhovor a zároveň (druhý komplice) vám ji vytáhne. Pokud telefonujete a soustředíte se na jinou činnost stačí kolem vás projít a lehce ji vzít.
        7. Nenoste peněženku v igelitce (hlavně průhledné), nejlépe ji vůbec nenoste v tašce. Buď v kabelce, nebo v přední kapse u kalhot. Pokud nemáme ani jedno. Dejte si ji do tašky a poutko omotejte kolem ruky, nebo mezi tělo a další tašky. Aby k ní nebyl tak lehký přístup.
        8. Velký obnos rozdělte a dávejte spíše níže do kabelky pro horší přístup.
        9. V restauraci si dejte pozor kam odkládáte kabáty, kabelky apod. Kabelka pověšená za vámi za židlí je lehký cíl. To samé kabát s peněženkou a mobilem přehozený přes židli. Dávejte si pozor na svoje věci.
        10. Telefonování. Tak spousta lidí přijde o svůj mobil. Dejte si pozor hlavně při jízdě v městských prostředcích a to na zastávkách při otevřených dveří. V temné ulici apod. Velice dobrá ochrana je poutko. Poutko které by mělo být dobře vidět. Ať každý ví, že máte poutko od mobilu na ruce. Radši si vybere lehčí cíl a ne mobil připoutaný na ruce.
        11. To samé platí u peněženek. Pokud něco platíte, máte ji v ruce. Dejte si na ni pozor a pevně ji držte.
        12. Kapsáři ať už ve dvojici či samostatně používají žiletky na rozříznutí vašich tašek. V návalu lidí si toho ani nevšimnete. Mějte radši vždy svoje věci před sebou na očích.
        Dnes už kapsáři většinou pracují v týmu a o to jsou nebezpečnější.
        Nejčastější skupinové krádeže jsou:
          1. Stojí a pozorují čím platíte a kolik si ukládáte nazpátek do peněženky. Dají echo svému parťákovi a ten Vás okrade. To samé platí, když vybíráte peníze z bankomatu apod. Nedávejte nikdy najevo že máte u sebe velký obnos peněz. Plaťte radši menšími bankovkami pokud nakupujete sami.
          2. Vydávají se za turistickou rodinu a okradou vás stylem že vás obstoupí a vy nemáte na vybranou. Lepší je dát svoje věci. Nebo spíše se dohodnout, že jim dáte peníze a doklady si necháte.
          3. Zastaví vás ,,pohledný Ital,, a zeptá se na cestu. V momentě kdy mu ji vysvětlujete a zároveň se soustředíte aby ,,cizinec,, cestu dobře pochopil, vám někdo vytrhne kabelku a než se otočíte je Ital pryč a běží za svým komplicem.
          4. Zabaví vás otázkou na cestu, konfliktem, že jste do něj strčila apod. a druhý vám mezi tím rozřízne žiletkou kabelku, tašku a vytáhne vaše věci. Velice běžný způsob.

          Na ulici musíme být prostě ostražití a na naše věci si dávat velký pozor. Musíme tušit všelijaké podrazy a léčky… Kapsáři to zkoušejí kdykoliv se jim naskytne možnost. Proto nedejme na sobě znát, že jsme lehký cíl, který se nechá lehce okrást. Musí z vás vyřazovat sebejistota, že nejste snadný cíl. Pokud si bude muset zlodějíček vybrat mezi unavenou, shrbenou slečnou, sotva jdoucí, myšlenkami úplně mimo dění nebo vzpřímeně jdoucí slečnou s pevným a rázným krokem, která moc dobře ví co se kolem ní děje a všem to dává svým výrazem v obličeji pořádně najevo. Věřte, že pokud dodržíte alespoň základní bezpečnostní opatření, které jsem vypsal výše skoro vždy si vybere právě tu první slečnu. Rada nakonec: Dejte všem grázlům a zlodějíčkům najevo, že o nich víte. Snad každý den např. na hlavním nádraží se vám stane, že půjdete kolem podivného člověka ( klasického grázla, který se živí jen loupežemi) a bude po vás pokukovat. Vyhlíží další oběť kterou okrade. Toto platí i pro muže. Až půjdete kolem něj, nebo vedle třeba i o 15 metrů a všimnete si, že po vás pokukuje, podívejte se mu rázně do očí, dejte mu najevo, že o něm víte, nebojíte se a nejste snadný cíl. Stačí aby si všimnul, že o něm víte. Poté se pomalu a sebevědomě otočte nazpátek a pokračujte v klidu svoji cestou. On hledá snadný cíl. Cíl, který se bojí a nebude se bránit…

          Dejte si pozor na svoje věci

          Vypínejte si zvonění na telefonu kdykoliv ho někde budete nechávat. Už mnoho lodí takhle přišlo o svoje věci ve skřínkách, autech apod. Zloději, kteří uslyší mobil zvonit nebudou váhat a skřínku nebo auto vykradou. Bohužel i s peněženkou a někdy i se všemi věcmi. Nedejte proto zlodějům podnět k loupeži. To samé platí i pro ostatní cenné věci. Nenechávejte nikdy na očích cenné předměty. Ať už je to rádio, mobil, peněženka či nějaká drahá nebo jen lákavě vypadající věc. Nejen, že o ně přijdete, ale ještě si budete muset zaplatit škody způsobené zlodějem. A takové rozbité okno není určitě nic levného. Je mi jasně, že spousta lidí už si je tohoto vědoma, ale stále dnes a denně se diví řidiči když přijdou ke svému autu s rozbitým oknem. Rádio mají u sebe a mobil na palubce nenechali, asi jen náhoda. Poté si uvědomí, že přišli o svoji bundu či tašku s nákupem! Uvědomte si, že zloději nevědí jestli na zadním sedadle leží bunda za stovku ze sekáče nebo bunda za pár tisíc s peněženkou a mobilem či taška s deseti rohlíky nebo nově koupeným radiem. A tak co, nikdo kolem nejde, rozbijí okno vezmou věci + určitě nezapomenou na přihrádku u spolujezdce s několika CDčky a slunečními brýlemi.

          A jak myslíte, že by se zloději zachovali kdyby jste zaparkoval mezi deset aut, kde by tři měli věci vzadu na sedačkách a ostatních sedm aut, tedy i Vaše měli věci v kufru. Myslíte, že by rozbili okno opět Vám? Pravděpodobnost je minimální. Můžete mít sice smůlu a vaše auto může být vytypované, ale s tím už moc neuděláte.

          • Dávejte vždy všechny věci do kufru. Pokud parkujete na podezřelém parkovišti. Věci uklízejte tak aby jste nepřilákali pozornost zlodějíčků.

          Velké davy lidí

          Tady je velice těžké něco poradit, poněvadž dav lidí je strašně nevyzpytatelný. Platí tu ale pár zásad jak se chovat.

          • Vždy se snažte vzplynout s davem.

          Jakmile se blíží vetší mačkanice a začínáte cítit tlak, musíte si ihned dát ruce před sebe a k tělu. Poté až se dav začne na sebe mačkat nebude už mít možnost dát ruce k hrudníku. Což je jediná šance jak se zachránit když se začnete dusit. Pokusíte se odtlačit ruce od sebe a tím uděláte vzduchovou bublinu aby jste se mohli nadechnout. Toto samé platí i při zasypání lavinou. Viz níže.

          V davu je nejdůležitější neupadnout na zem. Nejvíce úmrtí je právě v důsledku ušlapání. Pokud budete ztrácet rovnováhu pokuste se zachytit někoho před sebou. Udělejte vše jen aby jste nespadli. Jestli, že se tak stane. Musíte se buď ihned pokusit vstát což je velice těžké, poněvadž mezera, který vznikla po vašem pádu se ihned zaplní důsledkem mačkání lidí na sebe. Když už tedy nemůže vstát musíte se pokusit zchoulit do klubíčka co nejvíce to půjde a koleny si chránit hrudník a břicho. Obě ruce pokrčit a jednu si dát pod hlavu aby vám chránila hlavu před betonem a druhou si chránit obličej před šlapanci od lidí. A jen doufat, že to přežijete…

          Injekce a jejich nebezpečí

          Další nástraha na kterou si musíte dát vždy pozor a to ať už v hromadné dopravě, tak kině, hospodě apod. jsou injekční stříkačky od narkomanů. Bohužel těm je jedno kam ji odhodí a tak se může setkat s tím že injekce bude ležet na sedadle kam jste si zrovna chtěla sednout. V žádném případě na injekci nesahejte!!! Oznamte to z dobré vůle ostatním spolucestujícím a nahlaste řidiči, číšníkovi, pořadateli, vedoucí osobě na daném místě aby se o ni postaral. Pokud se tak nestane nahlaste to policii. Ono s injekční jehlou je veliký problém. Do kapsy či tašky ji dát nemůžete aby jste ji odnesla a na zemi či sedadle se o ni někdo může bodnout.

          Bohužel se poslední dobou rozvíjí trend schválně injekci nastražit aby se o ni někdo poranil. V ještě lepším případě u ni najdete papírek, který Vám oznámí, že jste byli infikováni virem HIV. Tady je velice těžké injekci na sedačce najít poněvadž bývá zapíchnuta ze spod aby vyčníval jen kousíček jehly na povrch. Jehla může být z jakékoliv strany sedačky. Nejvíce se však používá ze předu.

          Co dělat když se poraníte o pohozenou injekční jehlu?
            • Bezprostředně po poranění nechte ranku vykrvácet. Krvácení sníží dávku viru. Ranku ale za žádnou cenu nemačkejte!
            • Po zastavení krvácení důkladně ranku vymyjte vodou a mýdlem a ošetřete dezinfekčním roztokem – nejlépe jodisolem nebo 0,2% Persterilem. Tyto roztoky mají protivirový účinek.
            • Co nejdříve vyhledejte praktického lékaře, lékaře zdravotního ústavu nebo se přímo obraťte na nejbližší infekční oddělení nemocnice s poliklinikou.

            HIV a AIDS

              • Když jsem načal toto téma určitě neuškodí vědět základní věci o tomto viru a nemoci.
              • Veškeré informace jsou čerpány z ČESKÉ SPOLEČNOSTI AIDS POMOC.
              • ČSPA centrum provádí testování na HIV infekci zdarma.
              • Bezplatná tel. linka je: 800 800 980 (nonstop), www.aids-pomoc.cz, e-mail: aids-pomoc@iol.cz
              • Až po 2-3 měsících je možné poznat HIV v krvi. Dříve tedy na testování HIV nechoďte.
              • Virus HIV je velice citlivý na vnější vlivy. Ničí ho vyšší teploty – nad 60°C , 70% alkohol, běžné dezinfekční prostředky obsahující chlór.

              Některé mýty o přenosu HIV

                • Jsou děti ve škole ohroženy spolužákem infikovaným HIV?

                  Ne. Na rozdíl od ostatních dětských nemocí se tento virus nepřenáší při hře, rvačkách, kýchání a běžném kontaktu.

                • Přenáší se HIV virus líbání?

                  Při běžném polibku určitě ne. Při intenzivním erotickém polibku nelze riziko zcela vyloučit, ale je to spíše nepravděpodobné. Pouze slinami se HIV nepřenáší.

                • Může se někdo nakazit virem HIV oděrkou, do níž se dostane cizí krev?

                  Je to vysoce nepravěpodobné. Drobné oděrky se rychle hojí a neporušená kůže nemůže být vstupní branou infekce HIV.

                • Může se člověk nakazit virem HIV při manikúře či pedikúře?

                  Při dodržování příslušných hygienických opatření nikoliv.

                • Může se člověk nakazit při dárcovství krve?

                  Ne. Pro každého dárce je používán jednorázový materiál. Každá krev je testována na HIV infekci.

                • Je možné vyléčit HIV infekci?

                  Vyléčit ji neumíme, ale včasná léčba může prodloužit a zkvalitnit život člověka infikovaného virem HIV.

                Zatím jsou prokázány jen tři možné cesty přenosu infekce:
                  1. Nechráněným pohlavním stykem s HIV pozitivní osobou.
                  2. Krevní cestou – hlavně při používání stejných injekčních jehel. (Přenos krevní transfuzí je v současné době téměř vyloučen).
                  3. Přenos i infikované matky na plod.
                  Jak se virus HIV a nemoc AIDS nepřenáší?
                    • Tělesným kontaktem, např. stiskem ruky, objímáním, hlazením.
                    • Vzduchem a kapénkami při kýchání a kašli.
                    • Společným bydlením s lidmi infikovanými virem HIV či nemocí ADIS.
                    • Společným používáním nádobí, sklenic, příborů a ručníků.
                    • Při návštěvě lékaře, zubaře, odběru krve či pobytu v nemocnici.
                    • Domácími zvířaty a bodnutím hmyzu.
                    • Při poskytnutí první pomoci, pokud se dodržují běžná preventivní opatření (gumové rukavice při silném krvácení).
                    Rád bych ještě přidal pár slov na závěr…

                    Jelikož spousta z nás se nikdy nesetkali s lidmi nakaženými HIV či AIDS, nebo spíše jsem to na nich nepoznali. Nevíme jak se k takovému člověku chovat. Nevíme jestli se máme bát aby nás nenakazil? apod. Těchto otázek je nespočet! a daleko víc jich bude pokud se HIV infekcí nakazí náš známý či kamarád. Co je, ale nejdůležitější a to si prosím zapamatujte. HIV či AIDS se běžným společenským životem nepřenáší. Jak už jste si mohli přečíst výše. Není tedy žádný důvod se od dotyčného nějak odtahovat, vzdalovat apod. z obavy, že mě nakazí. To on je ta oběť a potřebuje pomoc jako nikdy před tím. Hlavně ve fázi kdy se nakazí a ve fázi kdy se začne nemoc projevovat v podobě zdravotních problémů. Neotáčejme se k nim zády. Vždyť to jsou stejní lidi jako před nákazou, kteří nás ničím neohrožují. Jen život je pro ně teďka daleko těžší, složitější. Chovejme se k nim proto jako dřív, nedělejme rozdíly mezi zdravými a nemocnými. Už tak mají těžký život… Děkuji.