Jdi na obsah Jdi na menu
 


Akceptujte realitu

- Drtivá většina občanů dneška pravděpodobně budou tvrdit, že se mají „na pozoru“ před problémem násilných trestných činů a útoků. Kterým můžeme čelit každý den. Přesto, tvrdíme, že kdyby se někdo blíže podíval na jejich schopnosti, zjistil by, že jejich „snaha čelit“ nic neznamená.

- Problémem je, že většina lidí ve skutečnosti nevěří, že fakt neočekávaného násilí by zasáhl právě je osobně. Vždycky to zasáhne jiné!

- Je hrozným faktem dneška, že násilné trestné činy jsou na denním pořádku. Ale jsou faktem, který je neoddiskutovatelný. Tento fakt musí být akceptován a jako takový i řešen. Pouhé intelektuální konstatování, že tu je násilný zločin nic neznamená. Každý musí plně pochopit, že se může stát i cílem násilného činu. Pak se tedy i každý musí připravit.

- Většina obětí násilného útoku je zaskočena překvapená. Osoba, která akceptuje realitu, uvědomuje si dnešní nebezpečí, nejspíše neví a ani nepozná co to znamená být náhle zaskočena. Jednoduše proto, že se nikdy neuvede do stavu, kdy je ukolébána falešnou bezpečností a stavu bezstarostnosti. Vždy ví a cítí : „Ano. Nepochybně, opravdu se mi to může stát! A pokud ano, tak to zvládnu“.

- Akceptujte realitu. Kdokoli z nás se může stát obětí násilného zločinu. Kdokoliv. Včetně vás. Opravdu se to může stát.

Přizpůsobte se realitě

-Dalším krokem poté, co si plně uvědomíte, jak je nebezpečí reálné je, že se přizpůsobíte možnosti potencionálního útoku na vaši osobu. I když se to nikdy nestane, jste plně rozhodnuti být připraveni.

-Jednou z největších pomůcek k tomuto sebe-přizpůsobování je adaptace s pomocí podivuhodného „barevného kódu“ Jeff Coopera. To vám umožní získat ovladatelnou příručku pro jinak nedotknutelnou věc : různé stavy vaší mysli.

STAV BÍLÝ:

To znamená vyvarovat se. „Stav bílý“ je takový mentální stav, ve kterém příliš mnoho obětí násilí umírá. Je to totální nepřipravenost a nepozornost. - „Vůbec jsem ho neviděl přicházet“!, „Zastihl mne úplně nepřipraveného“!, „Vůbec mne nenapadlo, že něco udělá“!, „Vůbec jsem to nečekal“!, „Byl jsem tak překvapen, že na mne vyjel“!, - to jsou všechno skutečné stavy, které uváděly oběti vážných útoků, které měli natolik štěstí, že přežily. Ty méně šťastné, naneštěstí se nacházející v tomto rozpoložení mysli, by se daly shrnout pod jedno – „To by se mi přece nemohlo stát“ – ty oběti zemřely.

STAV ŽLUTÝ:

Ten, kdo si dělá starosti o to, aby byl schopen nějaké činnosti, čelíc násilnému útoku se musí (opakuji musí) učit „žít ve žlutém“, ať už je kdekoliv. Někdo ani neuteče a mohl by od útoku utéci, protože není jeho podvědomí na takové výši, že zaznamená začínající útok.
-Stav žlutý je stav všeobecného mění se na pozoru. Jeden stav může být relaxovaný, ale přitom stále na pozoru. Další nemusí být ve žlutém napětí, ale dává značný pozor na své okolí a na fyzické akce začínající v jeho bezprostředním okolí.
-Člověk může být zaskočen překvapením ve žluté pouze vysoce vycvičeným a opravdu zkušeným protivníkem. Devadesát devět procent času, stráveného ve stavu žlutém eliminuje možnost být zaskočen.

STAV ORANŽOVÝ:

Jakmile se naskytne specifická možnost očekávat potíže z jakéhokoliv pramenu, stupeň soustředění se musí přehodit ze žlutého na oranžový. Oranžový znamená, že je tu definitivní důvod očekávat potíže od přesného individua.
-Např. Akce, ovšem, nezačíná ve stavu oranžovém – ale bude-li to nezbytné, může započít třeba okamžitě. Jste připraveni vyrazit!
-Stav oranžový je stav specifického varování. Jakmile jste ve žlutém, jste ve stavu, kdy cítíte, že okolí k vám nemusí být přátelské, ve stavu oranžovém už víte, že existuje okamžité a specifické ohrožení.
- V oranžovém stavu jste v postoji vyrazit.

STAV ČERVENÝ:

To je mentální stav, ve kterém probíhají defenzivní akce. Materializoval se útok. Agrese byla iniciována. Život a smrt jsou nyní v rovnováze, je požadavek akce.
-Ve stavu červený jedinec protiútočí! Jedinec nyní vyvíjí jakýkoliv stupeň či jakoukoliv úroveň síly, podle požadavku situace. Zda ruce a nohy, tyč, nůž nebo palná zbraň - vše pracuje rychle a rozhodně ve stavu červeném k maximalizaci efektu užití výzbroje jedince k cíli přežití.
-Doporučuji sumarizovat koncepci barevných kódů jako přípravu k různým mentálním stavům, odpovídající
příkazům „připraven, zapnut, akce“! Jsou to :

  • Žlutý - připraven
  • Oranžový - zapnut
  • Červený - akce

Jde o to, že tyto barevný módy jsou jen určité stupně vaší připravenosti ve vašem mozku vůči ohrožení a napadení vás samotných. Nechci po vás, aby jste chodili všude vystrašený a báli se kamkoliv jít. Je také jasné, že v podstatě KAŽDÝ, kdo nezažil sexuální zneužití, nebo se nepohybuje v sekci kriminality, nechodí na tréninky sebeobrany, kde to mají dotyční neustále vštěpovány, nechápe o čem je tady řeč. Bude namítat proč mám chodit ostražitě kolem vchodů a proč si mám dát pozor na chodbě, ulici, když vcházím do bytu a baráku. Ale věřte, že radši být stokrát připravený než jednou nebýt. Vždyť si přečtěte mód bílé barvy. Ty argumenty co tam jsou, jsou nejčastější odpovědí zneužitých žen. Vůbec nechápaly jak je možné že právě ONY, že to NEČEKALY, byly ZASKOČENY. Ty ženy uvažovaly jako uvažuje velká většina žen a všech lidí. A přitom stačí tak málo. Nebýt otupělý myšlenkou mě se nemůže nic stát…

Citlivě reaguj na zvláštní věci, pěstuj si cit pro životní realitu.

    • zvýšení pozornosti – pěstujte svůj instinkt. (viz. níže)
    • udržování dostatečně volného prostoru kolem sebe, čímž získáme časovou rezervu k tomu, aby útočník nemohl zahájit útok jako přepad
    • přípravu zbraně – jakmile ucítíte sebemenší pochybnosti, nebo kdykoliv půjdete večer někam sami připravte si svoji zbraň (nejspíše to bude Váš pepřový sprej), protože věřte, že -hledat ho pak na dně kabelky je jak nemít ho vůbec

    „Pokud spoléháte při sebeobraně na někoho jiného, je to to samé,
    jako byste si říkali,že vám se to stát nemůže„”